Czech POINT
Fotogalerie
zel_2014_5_00004 zel_2014_5_00017 zel_2014_5_00004 zel_2014_5_00020
Archiv
Přihlášení k novinkám
Odběratelů novinek
    643

ZELENEČ PŘEKVAPILA

Kostrové pohřebiště zjištěné při hloubení rýh pro výstavbu plynovodu v severní části Zelenče, po dohodě s Pražskou plynárenskou, a. s., v červenci tohoto roku pracovníky Městského muzea v Čelákovicích zkoumané, je zajímavým překvapením i pro odborníky.

Nejstarší datum známé z dochovaných historických pramenů se k této obci vztahuje k roku 1316, ve kterém je zmiňován František z Dobešovic a Zelenče. O starším osídlení této nevelké obce jsme ještě nedávno nevěděli téměř nic. Jediným starším známým archeologickým nálezem z území Zelenče je dnes již nedochovaná a chronologicky nezařazená pravěká nádoba – popelnice? – nalezená kolem roku 1800 při skrývce před otevřením dnes neznámého lomu na „vyvýšenině“ u obce Zeleneč.

V rámci systematického sledováni stavebních aktivit v poměrně rozsáhlé vymezené oblasti na rozloze větší než i3 tisíc hektarů se postupně daří Městskému muzeu v Čelákovicích mapovat obraz osídlení zdejšího kraje našimi dávnými předky. To se v poslední době podařilo prokázat na několika různých lokalitách, kde donedávna místní občané byli přesvědčeni, že dřívější osídlení tam nikdy neexistovalo,

Před několika měsíci při povrchovém průzkumu v Zelenči bylo zjištěno osídlení z doby hradištní v prostoru jižně pod železniční tratí v místech plánované budoucí zástavby V rámci sledování stavby plynovodu máme několik raně středověkých zlomků keramiky z výkopů kolem školy a středověkou keramiku také z ulice U Studánky. Nejzávažnějším objevem je však zatím kosterní řadové pohřebiště částečně poškozené již před lety při pokládce el. Kabelu a nyní znovu narušené výkopem pro plyn. V rámci archeologického záchranného výzkumu již první odkryté hroby svědčily o středověkém stáří pohřebiště i přes nález bronzové spony v zásypu jednoho z hrobů, která pochází z období tzv. doby římské (1. – 4. stol. po Kr.). Celkem se podařilo pracovníkům Městského muzea zjistit 15 hrobových jam, bohužel ve všech případech s porušenými kosterními pozůstatky a navíc po jejich odkrytí jeden mladistvý občan Zelenče (Š.) je ještě před kresebnou dokumentací částečně poškodil tím, že některé kosti rozházel a rozbil klackem.  V hrobech byly uloženy muži i ženy od mladého do stařeckého věku. V jednom hrobě byla pohřbena žena a s ní společně i malé dítě. V jiném hrobě byly nalezeny kosterní pozůstatky dítěte již v druhotném uložení. Orientace všech pohřbených byla hlavou k západu a do hrobu byli pochováni na zádech v natažené poloze. Stopy po dřevě a v několika případech i kameny svědčí o obložení dna a stěn hrobových jam, případně i o pohřbení v rakvi. U jedné kostry ženy byly nalezeny dvě drobné bronzové záušnice, zbytky železného nožíku a v nohách neporušená keramická nádobka s jednoduchou výzdobou v podobě vodorovných rýh a se značkou na dně. V jiném hrobě byla uložena žena, u které rovněž byly nalezeny zbytky železného nožíku a navíc skleněné a jantarové korále z náhrdelníku, jehož součástí byla i „kauri“, velmi vzácně se u nás ve slovanském období vyskytující mušlička – ulita mořského mlže Cypraea moneta (Zavinutec penízkový) sbíraná již v době před Kristem hlavně na souostroví Malevid v Indickém oceánu. Byla používaná jako primitivní platidlo ještě koncem minulého století v Orientu a ve větší části Afriky. Tyto nálezy a nález ještě další malé stříbrné, druhotně uložené záušnice posunuly datování některých hrobů z tohoto částečně prozkoumaného pohřebiště až k přelomu 10. a 11 . století.

Závěrem můžeme zatím na základě výzkumem získaných poznatků konstatovat, že výzkumem byla odkryta pouze menší část pohřebiště, na kterém se pohřbívalo v delším časovém rozmezí, a že obec měla své předchůdce již ve slovanském – středohradištním období. Nález bronzové římské spony však je dokladem, že člověk se v těchto místech zdržoval již mnohem dříve. Pokračující výstavba obce Zelenče jistě v budoucnu přinese další poznatky k jeho nejstarší a dosud nepoznané historii a věříme, že nalezneme i pochopení občanů pro záchranu mnohdy z nevědomosti, ale někdy i úmyslně a nenávratně ničených archeologických dokladů z předchozího života obce, které jsou mj. i součástí kulturního dědictví nás všech.

Jaroslav Špaček, ředitel muzea

Městské Muzeum

Nález zajímavého kostrového hrobu v Zelenči, okr. Praha-východ

11. května oznámil p. Štindl, mistr firmy provádějící rekonstrukci elektrické sítě v nedaleké Zelenči, Městskému muzeu v Čelákovicích narušení kostrového hrobu. Následujícího dne pracovníci muzea provedli záchranný archeologický výzkum, při kterém z hrobové jámy orientované ve směru SZ – JV byly získány četné zlomky zvířecích kostí. V hrobové jámě cca 70 cm hluboké od současného povrchu ležela v natažené poloze hlavou k severozápadu kostra dospělého jedince s rukama volně položenýma podél těla. Po zhotovení dokumentace byly pozůstatky vyzvednuty a odvezeny do muzea k Iaboratornímu ošetření.

Podle stupně zachování kosterních pozůstatků a vzhledem i k dalším indíciím datujeme hrob do průběhu 16.-18. století. Místo, kde byl hrob nalezen, jak poznáváme ze starých map, sloužilo v minulosti jako pole ohraničené nedaleko probíhající polní cestou, která tvořila zkratku k cestě jdoucí ze Mstětic na Sychrov, Čertousy a Horní Počernice. Teprve v tomto století s přibývající výstavbou byl i tento prostor zastavěn a stará polní cesta nahrazena nově vzniklou a o něco západněji položenou uvedenou ulicí. V písemných pramenech je dvůr v Zelenči připomínán již od počátku 14. století. Zeleneč náležela pod svémyslickou farnost se hřbitovem při kostele, který byl také posledním místem odpočinku zelenečských zesnulých. Po rekonstrukci bagrem poškozené lebky a předběžném ohledání ostatních kosterních pozůstatků docházíme k závěru, že do hrobu byla pohřbena nejspíše žena ve věku do třiceti let, která zemřela nenásilnou smrtí. Lebka nese znaky cizí etnické skupiny, projevující se tvarem a její délkou, tvarem a velikostí očnic aj. Jedinec byl mírné robustní – podsadité postavy s tělesnou výškou kolem 157 cm. Dalším faktorem, který tuto skutečnost plně podporuje, je nález zvířecích kostí dokládající tryznu – pohřební obřad vykonaný společně s pohřební hostinou. Na základě získaných poznatků docházíme k závěru, že se s největší pravděpodobností jedná o ženu cikánského původu, z nižší – chudé vrstvy. Žena patrně zemřela cestou v rámci jejich, v té době téměř v celé Evropě běžného, kočovného života. Tento lid pohybující se v menších skupinách po celé střední Evropě, mezi kterým se mimochodem nacházeli i mnozí kvalitní a zruční řemeslníci (kováři, kovotepci, korytáři, košíkáři aj.) ale i hudebníci, představoval civilizaci s jinými hodnotami a jiným způsobem života, než znalo původní obyvatelstvo. Kočovnictví společně s drobnou krádeží, jak známe z písemných pramenů již od středověku, bylo normálním povahovým rysem tohoto etnika, což samozřejmě místní a hlavně krádeží postižený lid nelibě nesl. Z daného způsobu plynoucí nízké společenské postavení bylo běžnou příčinou k jejich pronásledování. Ve 2. polovině 18. století byl stupeň této persekuce ještě umocněn dekrety Marie Terezie a Josefa II., na základě kterých např. nesměli mezi sebou uzavírat sňatky, používat řeč a vlastní oděv. Dekrety měly hlavně urychlit asimilaci a splynutí s domácím obyvatelstvem. Na tato nařízení navazovala další opatření, která přetrvávala a omezovala jejich práva ještě do nedávné současnosti.Cikánské etnikum přicházející do střední Evropy podél Dunaje, jehož hlavní příliv se odbýval v 15. století, má podle četných vědeckých antropologických, jazykovědných a etnografických výzkumů kolébku ve střední oblasti Přední Indie. Jak dále z dosavadních výzkumů poznáváme, od 19. století se toto etnikum postupně v našem prostředí civilizuje, začleňuje se do společnosti trvale zde sídlících obyvatel a stává se její rovnoprávnou součástí.

Po konzultaci s pracovnicí PhDr. E. Davidovou z Muzea romské kultury v Brně Jde o prvý rozpoznaný nález tohoto druhu na území České republiky.

J: Špaček